„Mám médium a nebojím se ho použít.“ Rozpravy o tom, jak se měří důvěra v média

Listopad 11, 2019 • Etika a kvalita žurnalistiky, Mediální žurnalistika, Nejnovější příspěvky, Politika médií, Svoboda tisku • by

Věříme médiím? Kterým více a kterým méně? Podle čeho se rozhodujeme, kterým uvěříme? Mění se důvěra v média v čase? Čím je to způsobeno? Jsme my, Češi, oproti jiným Evropanům skeptičtější vůči médiím, nebo je to všude v Evropě podobné? O tom při prvních podzimních Rozpravách diskuotval Jakub Macek a Marína Urbániková z Katedry mediálních studí a žurnalistiky FSS MU a Jan Miessler z Katedry mediálních studií IKSŽ FSV UK.

„Často slyšíme, že lidé novinářům nedůvěřují. Není to tak zlé, jak by mohlo být. Je na vašem posouzení, jestli zjištění budete považovat optimistická nebo pesimistická,“ ujišťuje hned na začátku Marína Urbániková, která porovnává výzkumy důvěry v média od společností CVVM a Eurobarometru. Podle dat CVVM důvěra od 1995-2019 klesá, přičemž médiím více důvěřuje mladá generace a lidé hodnotící svoji životní úroveň jako dobrou. Podle společného výzkumu Urbánikové s Jaromírem Volkem z roku 2016 klesá důvěra v tisk, jelikož si jej lidé spojují s konkrétní politickou orientací – Česká televize jako médium veřejné služby je na tom ale vcelku dobře. „Nejvíce pesimistické je měření důvěry v novináře jako osoby, protože lidé mají větší tendenci důvěřovat institucím a organizacím a jednotlivce považovat za více omylné,“ ukazuje na datech Urbániková. „Novinářům důvěřuje méně než třetina lidí.“

Jakub Macek do diskuze vnesl několik „zdravých komplikací“ a metodologických poznámek, které uvedly nový projekt měření důvěry v média zaštítěný FSS MU. „Když by se mě někdo zeptal, jestli věřím televizi, rozhlasu, tisku nebo internetu, tak by mi asi praskla žilka – jak se proboha měří důvěra v internet? Je to komplikovanější, žijeme ve světě, kde je mediální krajina znatelně fragmentovaná, ale také proměnlivá. Důvěra v média má dvojí charakter: afektivní (podle nějž lidé očekávají, že média budou vyprávět o světě způsobem, který je nám vlastní) a reflexivní (důvěra, že média nebudou stranit a budou fungovat nezávisle, odkazuje k normativu zpravodajství),“ vysvětloval Macek, že je třeba vynalézt nové metody měření. V probíhajícím výzkumu se měří důvěra i nedůvěra a dotazníky jsou sestavené s důrazem na konkrétní media, která lidé považují nebo nepovažují za spolehlivý zdroj informací.

„Nahoře na žebříčku jsou média veřejné služby, potom jsou mainstreamová seriózní média a potom vyhraněnější bulvár,“ komentuje průzkumy Jan Miessler. „Žijeme v rozdělené společnosti; pokud půjdeme populisticky na Barrandov, tak nás to zavede ke skupině, která nám bude důvěřovat, ale bude celkově příliš malá na to, aby důvěra byla vysoká. Žebříčky jednoduše dokazují, že základy kvalitní novinářské práce se stále vyplácí. A to není špatná zpráva.“

Jak ovlivnila globální ekonomická krize důvěru v média? Jak do toho zasahují oligarchové skupující média a vydavatelské domy? „Mám médium a nebojím se ho použít,“ tvrdí Macek v aktuálních Rozpravách, že diskuze o médiích je vždy politizovaná: „Protože média jsou spojená s mocí– její kontrolou nebo reprodukcí.“ Poslechněte si celý záznam.

Rozpravy o českých médiích pořádá již od roku 2012 Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, mediálními partnery jsou Evropská observatoř žurnalistiky a PRESSpektivy. Více o Rozpravách zde.

Print Friendly, PDF & Email

Tags:, ,

Komentáře jsou uzavřené.

Send this to a friend