„Nový normál“ je kvůli pandemii covid-19 svým způsobem postapokalyptický termín, který se stal součástí našeho každodenního slovníku.

Toto slovní spojení se samozřejmě vztahuje i na školství, které se kvůli výlukám a dalším opatřením proti šíření viru ocitlo před obtížnou zkouškou. Klíčovou součástí „nového normálu“ ve vzdělávání se pochopitelně stalo online vzdělávání. Hledání platforem a mechanismů, které internacionalizují výuku a usnadní bezproblémové zapojení a spolupráci mezi lidmi, které dělí oceán, je však tématem, které se ve vzdělávání řešilo ještě dlouho před pandemií.

Jedním z obzvláště slibných trendů ve vzdělávání v oblasti komunikace a žurnalistiky je tzv. virtuální výměna (VE). O té píše Roxane Coche z Floridské univerzity ve své studii, která byla publikována v časopise Journalism & Mass Communication Educator. Popisuje v ní šestitýdenní projekt virtuální výměny. 

Studenti Roxane Coche, kteří se zabývají sportovní komunikací, spolupracovali se studenty z kurzu žurnalistiky ve Velké Británii. Společně rozvíjeli digitální dovednosti a interkulturní kompetence.

Každá univerzita zřídila pro své studenty seminární místnost s webkamerou a v únoru 2020 se obě skupiny setkaly prostřednictvím služby Zoom. V následujících týdnech měli studenti za úkol prozkoumat kulturní rozdíly mezi americkým a britským fotbalovým zpravodajstvím. Zajímalo je také zastoupení menšin, rovnost a přístupnost ve sportovním průmyslu.

Autorka však vysvětluje, že již po dvou týdnech došlo k ohrožení logistiky projektu – nejprve stávkou učitelů v Anglii a poté pandemií covid-19. Studenti však pokračovali ve spolupráci na multimediálních projektech, v nichž analyzovali, jak britská a americká média informovala o tématu souvisejícím s fotbalem, které si sami vybrali.

Samozřejmě, že v době pandemie a výluk se už nescházeli v seminárních místnostech na svých univerzitních kampusech. Místo toho spolu mluvili ze svých domovů – ke svým způsobům komunikace přidali WhatsApp a Facebook Messenger. 

Na konci projektu účastníci reflektovali své zkušenosti v krátké eseji nebo videu. Měli mimo jiné zhodnotit zkušenosti a popsat, co se během virtuální výměny naučili. Dále měli upozornit na případné problémy a předložit návrhy na zlepšení.

Pochopení jiných kultur

Coche ve svém příspěvku analyzuje reflexe účastníků kurzu z USA.

„Projekt virtuální výměny jim otevřel oči a ukázal, že Anglie je zcela odlišná kultura, přestože oba národy mají společnou historii,“ poznamenává. 

A ilustruje to citátem jedné ze zúčastněných studentek. Ta uvedla: “Zdálo se, že pravidla a omezení jsou ve Velké Británii mnohem přísnější. Dokonce i myšlenka jít po zápase do šatny připadala našim britským kolegům směšná.“

Američtí účastníci dospěli k závěru, že situace „mohou být vnímány a analyzovány velmi odlišně v závislosti na zemi“, protože „různé kultury vnímají věci různým způsobem“. I přes tyto zdůrazněné rozdíly se však shodli na tom, že sport má „sílu lidi spojovat“.

„I když jsme žili v úplně jiných částech země a světa, bylo úžasné vidět, jak se naše podobnosti a vášeň pro sport spojují,“ uvedl jeden z respondentů.

Coche tvrdí, že projekt pomohl studentům pochopit, že některá „témata, která přesahují kontinenty a jsou společná pro celý svět“, spojují lidi bez ohledu na jejich rozdíly. Podotýká, že studenti nejen zkoumali kulturní rozdíly mezi USA a Velkou Británií, ale začali si jich také cenit.

„Oči otevírající“

Z článku je zřejmé, že projekt virtuální výměny narazil i na několik překážek. Autorka poukazuje například na problém mezikulturní komunikace.

Přestože všichni studenti v tomto projektu mluvili anglicky, vyskytlo se několik problémů s porozuměním, protože americká angličtina se někdy liší od britské. Například výraz „let’s table“ v americké angličtině znamená odložit diskusi o něčem, ale v britské angličtině znamená diskutovat o něčem okamžitě. Mezi účastníky toto nedorozumění vyvolalo určité podráždění.

Časový rozdíl také způsobil několik problémů s plánováním a komunikací. Jedním z řešení bylo, že prováděli práci asynchronně a komunikovali prostřednictvím e-mailu a messengeru.

Američtí studenti se během spolupráce „naučili být trpěliví a nenechat se frustrovat“, tvrdí Coche.

Zpětná vazba těchto účastníků naznačuje, že navzdory výzvám stála tato zkušenost za to. Jeden student ji dokonce popsal jako „oči otevírající“. Jiný uvedl, že virtuální výměna nabídla „globální pohled a zkušenosti, které nejsou prezentovány příliš často“. 

Autorka uzavírá, že studenti díky projektu lépe pochopili mezikulturní komunikaci a multikulturní kompetence. Studenti jsou v důsledku toho „lépe vybaveni pro globální pracovní prostředí“.

Zdůrazňuje však, že své závěry zakládá na úvahách malého vzorku 17 studentů a že nezahrnula pohled britských účastníků. Tento přiznaný nedostatek je důležitou vedlejší poznámkou – zejména proto, že se projekt zaměřuje na mezikulturní výměnu. Z tohoto projektu však plynou cenná ponaučení o pokroku v novinářském vzdělávání v éře post-covidové globalizace.

Přečtěte si celý článek: Coche, R. (2021). Course Internationalization Through Virtual Exchange: Students’ Reflections About “Seeing the World Through the Lens That is Soccer.”

Článek byl převzat z anglické sekce EJO. Najdete ho zde.