Čeští novináři dnes zůstávají v profesi déle než před deseti lety a stále si zachovávají vysokou míru redakční autonomie. Současně ale častěji pracují mimo stabilní pracovní poměry, téměř polovina si přivydělává další prací a výrazně se prohlubují rozdíly mezi celostátními a regionálními médii. Zároveň se potvrzují přetrvávající genderové nerovnosti i rostoucí tlak veřejnosti na novináře. Ukazují to aktuální závěry české části mezinárodního projektu Worlds of Journalism Study, které právě vyšly v odborném časopise Mediální studia.

Výsledky studie vycházejí z české části třetí vlny (2022-2023) mezinárodního projektu Worlds of Journalism Study (WJS), který sleduje pracovní podmínky, profesní hodnoty a zkušenosti novinářů ve více než stovce zemí. Český výzkum navazuje na předchozí šetření z let 2012–2014 a umožňuje sledovat, jak se česká žurnalistika během poslední dekády proměnila. Do výzkumu bylo zařazeno 331 profesionálních novinářů a novinářek ze všech krajů České republiky i všech hlavních typů médií. Respondenti byli vybráni tak, aby reprezentovali českou novinářskou populaci podle regionů i typů médií.

Novináři zůstávají v profesi déle, ale jistota zaměstnání slábne

Jednou z nejvýraznějších změn oproti situaci před deseti lety je stabilizace samotné profese. Medián věku českých novinářů vzrostl z 33 na 41 let a medián délky novinářské praxe z osmi na patnáct let. Žurnalistika tak přestává být profesí, kterou lidé vykonávají jen několik let před odchodem do jiného oboru.

Tento pozitivní vývoj však doprovází zhoršování ekonomických podmínek. Podíl zaměstnanců pracujících na plný úvazek klesl z 86 % na 65 %, zatímco počet freelancerů se více než zdvojnásobil. Současně téměř polovina respondentů uvedla, že vedle novinařiny vykonává ještě další placené zaměstnání.

Tabulka 1: Typ pracovního vztahu WJS 2 a WJS 3 (v %)

Metodologická poznámka: kromě všech výše zmíněných možností mohli novináři a novinářky dotazníku WJ3 zvolit také možnost jiné, která pokrývá nejrůznější atypické pracovněprávní vztahy. Zdroj: WJS 2 (N = 291); WJS 3 (N = 331).

Autonomie zůstává silnou stránkou české žurnalistiky

Přes ekonomické tlaky si čeští novináři zachovávají vysokou míru profesní autonomie. Celkem 77 % respondentů uvedlo, že mají velkou nebo úplnou svobodu při výběru témat, a 82 % deklarovalo stejnou míru volnosti při rozhodování o tom, které aspekty příběhu nebo zprávy zdůrazní. Ve srovnání s předchozí vlnou výzkumu se tento pocit autonomie dokonce zvýšil: v letech 2012–2014 uvádělo velkou nebo úplnou svobodu při výběru témat 71 % respondentů a při zdůrazňování jednotlivých aspektů 75 %.

Autonomie ale není rozložena rovnoměrně, kdy ženy častěji než muži uvádějí, že mají při výběru témat menší rozhodovací volnost. Muži pociťují téměř dvakrát takovou naprostou svobodu ve výběru témat než ženy, což může souviset s vyšším mužským zastoupením v rozhodovacích pozicích. Zatímco některou z manažerských pozic zastává 40 % novinářů, u novinářek je to pouze 30 %.

Tabulka 2: Míra svobody při výběru témat podle pohlaví ve WJS 3 (v %)

Metodologická poznámka: procenta vyjadřují rozložení míry svobody při výběru zpravodajských témat v rámci jednotlivých kategorií pohlaví.

Zdroj: WJS 3 (N = 331).

Problémy koncentrované v regionech

Výzkum ukazuje, že nejproblematičtější situace panuje v regionálních a zejména lokálních médiích. Novináři zde vydělávají méně než jejich kolegové v celostátních redakcích – průměrný čistý měsíční příjem činí 36–41 tisíc korun v celostátních médiích, 30–36 tisíc v regionálních a pouze 24–30 tisíc korun v lokálních redakcích. Zároveň častěji pociťují vliv vlastníků médií (24 % v lokálních médiích oproti 11 % v celostátních) a výrazněji přiznávají také autocenzuru.

Výsledky tak potvrzují dlouhodobý trend oslabování regionální žurnalistiky. Slabší ekonomické podmínky, větší závislost na vlastnících médií i vyšší míra autocenzury mohou přispívat ke vzniku tzv. zpravodajských pouští, tedyoblastí, kde postupně mizí kvalitní lokální zpravodajství a s ním i kontrola místních politických a ekonomických elit.

Tabulka 3: Vnímaný vliv autocenzury podle dosahu hlavního média ve WJS 3 (v %)

Metodologická poznámka: procenta vyjadřují rozložení míry vnímaného vlivu autocenzury v rámci dosahu hlavního média. Zdroj: WJS 3 (N = 330).

Novinářská práce je stále častěji spojena s útoky a nejistotou

Součástí každodenní práce českých novinářů jsou stále častěji negativní reakce publika. Více než polovina respondentů uvedla zkušenost se znevažováním své práce, téměř polovina zažila nenávistné nebo ponižující projevy. Nejčastěji se s nimi setkávají novináři z celostátních médií, kteří jsou veřejně nejviditelnější.

Výzkum zároveň potvrzuje přetrvávající genderové rozdíly. Ženy častěji zažívají šikanu na pracovišti (13 % oproti 5 % mužů) a jako jediné uvádějí zkušenosti se sexuálním obtěžováním souvisejícím s výkonem profese (5 % žen, žádný z mužů). Zároveň častěji než muži uvádějí negativní dopady novinářské práce na své duševní zdraví (23 % oproti 11 % mužů).

Zkušenější novináři, větší výzvy

Česká žurnalistika je dnes v mnoha ohledech silnější než před deseti lety. Novináři mají více zkušeností, déle v profesi zůstávají a nadále si zachovávají vysokou míru redakční autonomie. Současně ale pracují v ekonomicky méně jistém prostředí, čelí častějším útokům ze strany publika a přetrvávají genderové i regionální nerovnosti.

Největší výzvou pro budoucnost české žurnalistiky přitom zůstává situace regionálních a lokálních médií. Bez ekonomicky životaschopných regionálních redakcí totiž nelze dlouhodobě udržet kvalitní lokální zpravodajství ani kontrolní funkci médií ve veřejném prostoru.

Celé výsledky výzkumu jsou publikovány v recenzovaném odborném časopise Mediální studia, kde je k dispozici kompletní analýza včetně metodologie, statistických výsledků a podrobnější interpretace jednotlivých zjištění. Časopis je volně dostupný v režimu open access.

Němcová Tejkalová, A., Lábová, S., Součková, B., & Hrbáčková, A. (2026). Novináři a novinářky v Česku: Více zkušeností, vysoká míra autonomie, ale problematické pracovně-ekonomické podmínky a nerovnováha mezi centrem a regiony. Mediální studia, 20(1), 90–115. https://doi.org/10.65502/1-2026.04