© Flazingo Photos / Flickr.com

Vybudovat kariéru v žurnalistice nikdy nebylo snadné. To samé platí také o poskytování rad v této záležitosti. Už dost obtížné je zodpovědět zřejmé otázky – jako například, jaký titul, zkušenosti nebo dovednosti by měl potenciální novinář mít. Dále je tu ale i řada jiných naléhavých otázek, o nichž na školách, kde je žurnalistika vyučována, nikdo nehovoří.

Tyto otázky se týkají zejména dynamiky výkonu a životních rozhodnutí. Mám za sebou 20letou zkušenost práce v redakcích, z nichž patnáct let jsem zastávala vedoucí pozice; přináším proto deset lekcí a rad pro novináře, kteří horlivě touží po tom, aby ve své kariéře pokročili.

Kariérní plán může pomoct, ale není nutný

Zaprvé, sestavte si kariérní plán, pokud vám to pomáhá, ale zůstaňte otevřeni příležitostem. Mnoho novinářů začíná svou kariéru snem o tom, čeho chtějí dosáhnout, ale má potíže tuto myšlenku proměnit v konkrétní plán. Potom se věci začnou dávat do pohybu. Nechávat si otevřenou mysl pro nečekané zvraty a obraty může velmi pomoci, a to obzvláště v dnešní době, kdy se nové pracovní pozice a role rodí z hodiny na hodinu.

Možná máte na začátku ponětí o tom, jaký máte talent, ale s velkou pravděpodobností budete na své cestě překvapeni. Reportéři, kteří vždy chtěli pracovat v Číně jako zahraniční korespondenti, často nacházejí uplatnění ve vedoucích pozicích v redakcích. Člověk aspirující na místo investigativního novináře objeví hrdost při vedení týmu zabývajícího se publikem. Bývalému šéfredaktorovi se daří jako reportérovi v Tel Avivu. Skvělou věcí na novinářské profesi je, že role a příležitosti na jejich změnu jsou mnohačetné. Možná vám to také bude k užitku.

Neříkejte stále ne (ale buďte schopní rozpoznat, kdy to říct musíte)

Zadruhé, na začátku neříkejte ne, později se to postupně naučte. V počátečních fázích kariéry je to naprosto jasnou věcí – když po vás někdo něco žádá, jděte za tím. Chopte se příležitostí k učení, sbírání zkušeností a k osobnímu růstu, i když se to nemusí zdát zcela vhodné. Velmi často stejně nemáte jinou možnost výběru.

Když budete postupovat po žebříčku, budete dostávat při vykonávání úkolů stále větší slovo, ale vždy se pokuste odhadnout, kdy chcete něco odmítnout. To je obzvlášť důležité v případě, že budete požádáni o veřejné vystoupení. Mnoho novinářů nevidí důvod, proč by se měli účastnit panelových diskuzí, pronášet proslovy nebo se jakkoliv jinak angažovat v dalších příležitostech mluvit na veřejnosti. Cítí, že to není jejich povolání, ale mělo by. Proměnit sám sebe ve značku se v této době stává čím dál důležitější. Pokud chcete, aby si vás někdo všimnul, vystupte z davu, i když to znamená vystoupit ze své komfortní zóny. Zejména pro introverty může být mluvení na veřejnosti dobrou cestou, jak si vybudovat síť kontaktů v oblasti, které se věnují. Pokud vám zapojování se do společenských konverzací navozuje pocity úzkosti, pronést předem pečlivě připravený proslov může být pro vás menším zlem.

Později ve své kariéře byste se nicméně měli naučit říkat ne častěji. Měli byste si vybírat věci, které chcete dělat, a ne věci, které jiní chtějí, abyste dělali. A když cítíte, že nechcete, aby se z vás stala značka, prostě toho nechejte. Někteří z nejlepších lídrů značkou nejsou a nikdy jí nebudou.

Nehoňte se za kariérou, postavte ji

Zatřetí, nehoňte se za kariérou, ale postavte ji. Chvílemi můžete být zmateni ze všech rad, které dostáváte. Samozřejmě byste měli být skvělým zpravodajem, ale dovednosti typu natáčení videí se svým chytrým telefonem budou také k užitku, říkají vám. V současné době byste měli být připraveni také na tvorbu podcastů, naučit se, jak předsedat panelové diskuzi, nebo excelovat v mluvení na veřejnosti. Rozhodně byste měli časem vyzkoušet několik rozmanitých činností, protože nikdy nevíte, jaký talent se ve vás může probudit a jaké máte nadání. To samé platí i pro pravé vůdčí schopnosti. Jak můžete na začátku své kariéry vědět, jestli umíte řídit lidi, pokud tím jediným, co jste doposud spravovali, byla skupina v aplikaci WhatsApp?

Přesto se nenechte zmást a zahltit. Soustřeďte se na to, v čem jste opravdu dobří, a nechte ostatní dělat věci, které nikdy nebudete brilantně ovládat. Žurnalistika je, stejně jako většina jiných profesí, plná různých módních výstřelků. Dnešní trend může být zítřejším ospravedlněním toho, že jste přebyteční. Vyznamenávejte se v přispívání k podpoře skvělé žurnalistiky; nezáleží na tom, jestli se jedná o editování, psaní, investigativní žurnalistiku, analýzu dat nebo řízení lidí. Vaše talenty a silné stránky budou potřebné.

Mějte povědomí o dynamice výkonu

Za čtvrté, dobrá a tvrdá práce často nestačí. Někdy je to celé o strategii. Jednou z největších pastí – zejména pro talentované lidi – je, že přecení své dovednosti, znalosti a tvrdou práci a podcení dynamiku výkonu. Mohou být výborní v jakémkoliv úkolu, který je jim přidělen, ale stále selhávají v posouvání se kupředu. To se velmi často stává proto, že se ve své stávající práci stanou nepostradatelnými, a proto nikdo neprojevuje zájem o jejich kariérní postup. Proč by se měl šéf zbavovat výjimečného zaměstnance, který snadno smete všechny problémy z cesty? Dobrý tým hází na šéfa dobré světlo, takže proč by to měl chtít měnit?

Jednou ze strategií, jak prolomit tuto dynamiku, je stát se přítelem a udělat dojem na někoho, kdo je o jednu úroveň výš než váš současný vedoucí, nebo působí v úplně jiném oddělení. Jinou variantou je poohlédnout se po práci jinde než ve vlastní společnosti. Pokud se chcete posouvat vpřed, neoslňujte pouze svoje šéfy, ale zviditelněte se i před jinými, aby viděli váš talent.

Najděte správnou rovnováhu mezi týmovou prací a vlastní propagací

Za páté, věřte v sílu kolektivu, ale ujistěte se, že jste vidět. Nikdy si nemyslete, že byste vše nejlépe zvládli sami. Lidé s rozdílnými silnými stránkami se doplňují (pokud chtějí) a občas je i vaše zpravodajská organizace příliš malá na to, aby čelila velkým výzvám – vzpomeňte si třeba na obrovské investigativní projekty jako například Panama Papers. I tak je stále důležité, abyste vyzdvihovali svůj vlastní přínos v kolektivním úsilí, protože pokud to neuděláte, ostatní budou zdůrazňovat ten svůj.

To je speciálně důležité pro ženy. Je zjevné, že zatímco pro muže je týmová práce prospěšná, ženy z ní stejný zisk netěží. Je smutnou realitou, že stereotypy stále prostupují naším vnímáním úspěchu – a jsou udržovány jak muži, tak ženami. Proto můžete udělat něco pro to, abyste jim čelili – zdůrazněte úspěchy vašich kolegyň, mluvte o nich. To se pozitivně projeví na nich i na vás.

Neobětujte všechno společnosti

Za šesté, nikdy neobětujte svoje srdeční záležitosti společnosti, ve které pracujete. Chcete založit rodinu, procestovat svět, udělat si doktorát? Ani nepřemýšlejte o tom, že byste to neudělali, protože si myslíte, že by z toho byli váš šéf, oddělení nebo společnost nešťastní. Nakonec je to váš život a v dlouhodobém časovém horizontu vaši oběť nikdo neocení. Možná nyní sklízíte potlesk, ale ve vaší kariéře nevyhnutelně nastane moment, kdy vaše společnost pocítí, že jste příliš drazí, příliš nároční nebo že vaše nadání už není tolik potřebné.

Pravdou je, že každý na své cestě obětuje několik snů, ale nedělejte to kvůli šéfovi, který by vás za pár dní nahradil, kdyby na to přišlo. To vy si to budete vyčítat, zatímco on nebo ona půjdou dál.

Mějte svůj vlastní život

Sedmý bod se může zdát zcela samozřejmým. I přesto jsou někteří lidé hrdí na to, že si nikdy neberou pauzu na oběd, jiní zase propásnou první školní den svých dětí. Někteří to dělají proto, že si myslí, že tak se to zkrátka dělá, nebo proto, že se potřebují cítit nenahraditelní. Jiní jsou zase přesvědčeni o tom, že je to nejlepší způsob, jak ohromit své šéfy a posunout se ve své kariéře. Všichni z nich by měli vědět: neexistuje žádná dlouhodobá strategie. Když budete kombinovat příliš mnoho práce s nedostatečným spánkem, nebudete cvičit a budete se špatně stravovat, vaše produktivita stejně klesne. Příliš mnoho konfliktních tlaků doma nebo v kanceláři nebo přílišná osamělost může vyústit ve vyhoření nebo může vést k užívání návykových látek.

Nic z toho naši kariéru nezlepší. Zvláště když máte malé děti, naučte se vynechávat večerní akce. Když vám bude někdo vykládat o příbězích, které zjistil pozdě v noci v hotelovém baru, jen se vědomě usmějte. Bastian Obermayer, který za kauzu Panama Papers získal Pulitzerovu cenu, byl svým zdrojem osloven ve chvíli, kdy doma vyměňoval povlečení, protože jeho žena a děti byly nemocné. Důvěru si získal už dříve. Bar je přeceňován.

Žádná jasná cesta na vrchol

Za osmé, moc má mnoho tváří. Dobrou zprávou je, že jako novinář nemusíte být šéfredaktorem, abyste byli velmi vlivní. Můžete být mocní, i když píšete přesvědčivé příběhy, stojíte u velkých investigativních kauz nebo píšete ostré komentáře, které ovlivňují ty, jež činí důležitá rozhodnutí. Ale pokud je vaším prvořadým cílem stát se jednoho dne šéfredaktorem, je těžké říci, jestli je lepší zůstávat v jedné společnosti a propracovávat se nahoru napříč celou hierarchií, nebo jestli jsou dobrou kariérní podporou časté změny zaměstnavatele. Pokud jste mužem, tak ano.

Pokud jste ženou, důkaz je přesvědčivý, tedy alespoň z mezioborové perspektivy. U žen je totiž mnohem pravděpodobnější, že se propracují na vrchol a úspěšně tam zůstanou, pokud svou kariéru pěstují v jedné firmě, v níž jsou známé pro své silné stránky. To neznamená, že by ženy neměly měnit svou pracovní pozici. Jestli je vaším cílem propracovat se v hierarchii nahoru, tak je lepší zůstat v jedné společnosti. Ale pokud preferujete získávat bohaté zkušenosti, jděte za změnou. Možná se nedostanete až nahoru – ale kdo ostatně ano?

Nedělejte kompromisy v etice

Za deváté, neobětujte své etické standardy pro svého šéfa. Etika a žurnalistika by měly být neoddělitelné. Na začátku své kariéry jsou mnozí novináři idealisty. Budou svým šéfům protiřečit, promlouvat s nimi a riskovat, že budou vyhozeni, protože zatím nemají moc co ztratit. Později ve své kariéře jsou někteří lidé vystavováni ze strany svého šéfa nebo kolegů podstatně většímu tlaku. Nemohou riskovat ztrátu zaměstnání kvůli finančním závazkům nebo jsou unavení z bojů.

Tuto chybu byste ale neměli dělat. Dám příklad z jiného odvětví: vzpomeňte si na manažera Volkswagenu, který řekl americkým soudcům, že ve skandálu kvůli emisím lhal proto, že ho k tomu společnost přiměla. Byl odsouzen k sedmi letům za mřížemi. A poté ho Volkswagen vyhodil. Jejich právníci věděli, že se s tím dostanou pryč. Tak jako tak byl ve vězení.

Neřiďte se každou radou

Za desáté, nemusíte se řídit úplně každou radou. Naslouchejte těm, kteří jsou zkušení. Dělejte to, co milujete. Důležité je to, čemu věříte a co živí vás a vaši rodinu – a uvidíte, kam vás to zavede.

Foto kredit: Flazingo Photos / Flickr.com (licence Creative Commons)